Rozhovor s naším bohoslovcem Jirkou Pospíšilem před jáhenským svěcením.
Kdy jsi poznal své oslovení a pozvání Kristem?
První zásadní oslovení a pozvání
Kristem ke kněžské službě jsem ve svém srdci uslyšel v průběhu základní
vojenské služby. Tehdy jsem se během vycházky v Olomouci ocitnul pod kněžským
seminářem a zaslechl v srdci velmi zřetelný hlas: „To je tvůj domov“ a pocítil
silnou touhu domov v kněžském semináři skutečně mít. Nicméně v té době jsem
prožíval nevšedně krásný vztah s dívkou a tomuto Božímu hlasu jsem se velmi
bránil. Byl však natolik mocný, že jsem mu podlehl. Božímu volání nešlo odolat.
Druhé zásadní oslovení jsem uslyšel během svého druhého zaměstnání v
biotechnologickém výzkumu a vývoji. Měl jsem velmi zajímavou práci v dobrém
kolektivu s velkými kariérními i finančními možnostmi do budoucnosti. V období,
kdy se mi nejvíce dařilo, jsem musel podat přihlášku do kněžského semináře.
Bylo to rok a půl po mém rozhodování na vojně a bylo velmi podobné. Věděl jsem,
že dokud neřeknu Bohu své „ano,“ nebudu mít v srdci Kristův pokoj, bez kterého
nelze žít. Nakonec jsem i v tomto období Božímu hlasu podlehl a řekl
definitivní „ano.“ K těmto dvěma základním oslovením připojuji ještě jeden
výrazný moment, který mě velice povzbudil během druhého období rozhodování. Můj
život by se nedal nazvat zrovna křesťanským a mrzelo mě to. Do této situace
jsem od Boha žádal povzbuzení či pokárání, zkrátka nějaké slovo. A otevřel jsem
Nový zákon na epizodě Jan 21,15-19. Vyrazilo mi to dech, neboť přesně tak jsem
v Petrově pozici svoji situaci prožíval. Na Ježíšovu otázku po lásce se mi
drala ze srdce stejná odpověď jako Petrovi. A do této situace mi Pán, stejně
jako Petrovi, říká: „Pas mé beránky“. Větší vyjádření lásky a důvěry si snad
ani nedovedu představit…
Bylo to u Tebe složité rozhodování?
Myslím, že čtenářům je zřejmé, že o
jednoduché rozhodování se zrovna nejednalo. Vždyť Bůh mi dal to, co jsem si
tolik přál: nádherný vztah s dívkou a kvalitní práci. A najednou mi to všechno
chtěl vzít. Bylo mi jasné, že když oboje opustím, velmi těžko budu hledat v
obou oblastech něco podobného. Nicméně zpětně jsem pochopil, proč tomu tak
bylo. Jednak jsem velmi nerozhodný člověk, a tak jsem v těchto mezních
situacích skutečně pevně pochopil a poznal, co po mně Bůh žádá a po čem v
posledku touží hlubiny mého srdce. A pak jsem pochopil, co je to pravá svoboda,
na základě které Maria řekla andělovi své „ať se mi stane podle tvého slova“
(srov. Lk 1,38) a já se snad poprvé v životě pravdivě modlil „buď vůle tvá“
(srov. Mk 14,36). Vždy mě fascinovaly příběhy svatých, kteří hodně měli a pro
Boží království se všeho vzdali, a čas od času jsem zatoužil je následovat.
Nicméně jsem si myslel, že to nejde, protože žádné bohatství nemám. Opak však
byl pravdou. V době, kdy jsem prožíval to druhé oslovení, mě zásadním způsobem
oslovil text o bohatém mladíkovi (Mk 10,17-22) a já pochopil, že se týká právě
mě… Jsem vděčný Boží neodbytné lásce, která mě nenechala na pokoji a dovedla mě
od smutku spojeného s vlastněním svých představ o životě k radosti spojené s
odevzdáním svého života výhradně do Boží vůle (srov. Flp 2,5-11).
Jak se těšíš na jáhenství a co nyní prožíváš?
Na jáhenství se již delší dobu
těším a to zejména proto, že někomu konkrétnímu definitivně odevzdám svůj život
(v mém případě Církvi a tedy i Kristu). Dále se těším na pastýřskou službu,
které jsem se již malinko věnoval během seminární formace na letních oázách a
při moderování společenství vysokoškoláků. Na druhé straně prožívám určité
vnitřní chvění, které souvisí minimálně se dvěma záležitostmi: jednak s tím, že
se přece jen jedná o definitivní rozhodnutí spojené s tím, že nikdy nebudu mít
svoji vlastní pokrevní rodinu; a pak také s tím, zda budu na úkoly jáhenské a
později kněžské služby stačit. Zde mě ale povzbuzuje příběh o povolání proroka
Jeremiáše (Jer 1,4-10), ve kterém do situace nejistoty nebo snad i výmluv
proroka, zda na zadaný úkol bude stačit, Pán jednoznačně říká: „Stačit na to
budu já sám!“ (parafráze prof. Hellera).
|
